Saviour || 6. kapitola

5. června 2014 v 1:00 | wolfie
Měla jsem nějakou psací náladu a zůstala jsem vzhůru do noci. Tenhle díl je přednastavený už z noci z 31.5. na 1.6. Ale nevím, proč vám to píšu. Ale je asi trochu kratší :/


Pátrala v paměti a pak si vzpomněla na toho blonďáka s jiskřičkami v očích z Romanovi bývalé kapely, odkud odešel kvůli The Paranoid. Tehdy ji blonďáček přinesl pivo a slíbil jí, že až se příště uvidí, pozve ji na drink. Jenže od té doby už žádné příště nebylo a tak měl blonďáček smůlu. Jenže.. jak se jmenoval?
"Promiň, ale zapomněla jsem tvý jméno, sorry," pokrčila nevinně rameny a usmála se. Ten kluk byl fajn, ačkoliv se viděli v životě jen jednou.
"Jasne, to ma mohlo napadnúť, veď je to strašne dlhá doba. Som Miro." usmál se ještě víc a natáhl k ní ruku, aby si s ním potřásla.
"Jo, super, teď už vím úplně přesně" zasmála se a stiskla mu ji. Vydali se směrem, kudy měla předtím namířeno, jen tak, jak je nohy nesli. Neznali se, ale Rebeka si připadala, jako kdyby ho znala roky. Došli před Romanův dům, kde Rebeka bydlela a zastavili se před ním.
"Pamätám si, že si nebola taká chudá. Stalo sa ti niečo?" řekl s vážnou tváří a ani s náznakem úsměvu k ní přistoupil blíž. Prohlížel si ji a občas se pohledem zastavil tak, aby navázal oční kontakt. Zavrtěla hlavou a pokrčila rameny. Nastalo ticho. Oba přemýšleli a Rebeka si zapálila další cigaretu.
"Asi už půjdu, je mi zima a měla bych jít spát.." podívala se někam za blonďáčka a potahla z cigarety. Co se dnes všechno stalo. Bylo toho na ni asi trochu moc. Věděla, že mezi ní a Romanem je něco v nepořádku, že mezi ní a Igorem už to nebude jako dřív, ačkoliv nevěděla proč a taky potkala starýho Romanova kamaráda, se kterým se viděla jednou v životě a který jí tehdy slíbil drink a byl tak zatraceně sexy. Zkousla si spodní ret a podívala se na blonďáčka.
"Bol to fajn večer, ďakujem a sľubujem, že nabudúce ťa už konečne pozvem na ten drink" zašklebil se a jeho ústa se roztáhla do širokého úsměvu a jeho oči zabloudily do těch Rebečiných.
Stáli blízko sebe a dívali se jeden druhému do očí. Rebece pomalu hořela cigareta a připadala si fajn, protože za celé odpoledne se zasmála víc, než za uplynulý týden.
Stoupla si na špičky a zahleděla se hluboko do Mirových očí, jeho i její oči těkaly ze rtů do očí a nazpět a atmosféra mezi nimi by se dala krájet. Byla to Rebeka, kdo přerušil tu dlouhou chvíli a spojil jejich rty v krásný a vášnivý dlouhý polibek. Jeho ruce zabloudily k jejímu pasu a on si ji k sobě ještě více přitáhl. Znali se teprve pár hodin a přesto mezi nimi bylo tolik vášně.
***
Když se ráno Rebeka vzbudila, šimraly jí na obličeji blonďáčkovi vlasy a ona se jen spokojeně přivinula k jeho nahému tělu blíž, byla spokojená a nad ničím nepřemýšlela, připadalo jí, jako by její svět zažil obrat o 180° k lepšímu. Miro byl někdo, kdo ji zachránil a alespoň na jednu noc vytrhl z nespavosti a ze všeho zlého. Po deseti minutách sledování spícího blonďatého stvoření v její posteli u Romana doma a zvedla, oblékla si jeho tričko a šla se vysprchovat.
"Dobré ránko, moja!" ozvalo se kuchyní a na jejím prahu se objevil rozcuchaný a rozespalý Miro, který vypadal, že je schopný sníst vše, co najde. Rebeka se zatím spokojila jen s obyčejným bílým jogurtem. "Čo máme na raňajky?" postavil se za ní a zkoumal, co má před sebou. "To je všetko?" v první chvíli byl udivený a zmatený a pak mu vše secvaklo a raději se odebral do koupelny, kam ho Rebeka musel nejprve nasměrovat.
"Dobré ránko!" ozvalo se poněkud smutnějším hlasem znovu z prahu kuchyně. Byl to Roman, který si stále nebyl jistý, zda udělal správně, že ji včera políbil. Měl o ni strach a chtěl ji mít stále pod kontrolou a stále u sebe. Chtěl ji zachránit a chtěl jí pomoci dostat se z té bulimie. Došel až ke kuchyňské lince a dal si vařit vodu na čaj. Panovalo mezi nimi ticho a silná nervozita, která by se dala krájet. Ani jeden s nich nechtěl promluvit jako první. "Prepáč mi ten včerajšok. Ja .. neviem čo to do mňa vjelo, ale musel som to urobiť, chcel som, ale neviem, či to bol dobrý nápad. Teda.. viem, že to bol zlý nápad, ale v tú chvíľu som to tak chcel urobiť, lebo som proste chcel." oddychl si a v jeho hlavě probíhala třetí světová válka. Celé to pokazil a do očí mu vhrkly slzy. "Proste mi to prepáč.." dodal ještě potichu a pak se šel posadit do obývacího pokoje, kde si pustil televizi.
Rebeka seděla na židli jako opařená a nevěděla co má dělat. Na stole ležela Igorova krabička cigaret, kterou tu zapomněl. Vytáhla z ní cigaretu a zapálila si ji. Všechno bylo divné.
Z jejího přemítání ji vyrušil Miro, který ji zezadu objal okolo pasu a zašeptal do ucha, že bude muset jít a že doufá, že se ještě uvidí. V hlavě měla zmatek a tak jen kývla a doufala, že se Miro s Romanem nepotká. Nepotkali se, Roman dál seděl u televize jako zakořeněný a Miro odešel, jak nejrychleji mohl. Rebeka se zvedla ze židle a šla se posadit vedle Romana do obýváku. Bylo jí smutno po době, kdy se bavili jako sourozenci, kdy si hráli a bláznili jako malé děti, kdy si říkali úplně všechno. Také byla zmatená. Fyzicky toužila po Mirovi a psychickou vazbu měla k Igorovi. Byl blonďáček snad jen náhražka a nálepka na bolest, kterou jí způsoboval Igor? A nebo to bylo právě naopak?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťula Peťula | Web | 5. června 2014 v 20:47 | Reagovat

Ty nám to tedy zamotáváš! :D Jsem zvědavá, co dalšího si pro nás vymyslíš :)

2 Tris Tris | 7. června 2014 v 22:39 | Reagovat

Ouuuu, brutální masakr je toto. Ale nehorázně se mi to líbí. Zápletky zbožňuji^^ a ještě když je tam navíc víc chlapů...mm... 3:-D :P

Nějak mi uteklo, že jsi nám přidala další díly, tak se moc omlouvám a taky asi zamakám :-D (omlouvá mě práce do školy, kterou jsem celý minulý týden smolila od odpolední do nocí a odeslala ji včera touhle dobou :/)

3 Emm Emm | Web | 16. června 2014 v 12:20 | Reagovat

Tě prkno! Tak ta to teda vede, 3 chlapy na výběr! :D Super zvrat, takže se těším, jak to bude dál! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama