Saviour || 4. kapitola

29. května 2014 v 21:38 | wolfie
tak konečně. další díl, ačkoliv jsem slibovala jednorázovku. hah. nevadí. doufám, že se bude líbit a ještě jednou se omlouvám. už bych asi měla přestat slibovat :D. ale může za to jen a jen moje časové vyčerpání.




Bála se, ale i přes to se otočila. Kdo by to mohl být? Skoro nikoho tu neznala. Byl to Roman, kdo za ní stál. Ve tváři měl onen ustaraný výraz, který na jeho tváři vídávala častěji než dříve. V její hlavě se odehrávalo několik scénářů toho, co se mělo stát. Měla strach, že Roman přišel na to, že ji dohnala bulimie, taky se bála, jestli se někomu něco nestalo. A tím nejhorším možným scénářem bylo to, že se znovu objevil Martin. Že ji znovu dohledal, ačkoliv neměla tušení jak by mohl.
Odkašlal si a pak chvilku přešlapoval. Nevěděl co má říct a ona se na něho bez hnutí dívala. Přemýšlela, jestli nemá něco říct, něco, čím by přehlušila to nesnesitelně nejasné ticho. Znovu si odkašlal a posadil se na lavičku.
"Vieš, chcel som sa ťa opýtat na niečo.." tázavě se na ni zahleděl a ona se posadila vedle něj.
"Hm..?" podívala se mu do očí a čekala, co se stane.
"Mám o teba starosť. A pozorujem ťa už celkom dlhý čas a niečo mi na tebe nehrá. Strašne sa snažím ti pomôcť. A neviem ako by som ti to povedal." odmlčel se a zoufale se na ni podíval. Chyběla mu ta stará Rebeka, která se všemu smála a všechno ji bavilo, která jedla všechno, na co přišla a která i přes všechny hádky byla jeho nejlepší kamarádkou, u které mohl vždy nalézt útočiště. A v neposlední řadě mu chyběla ta dívka, do které se zamiloval.
"Ja som ti chcel len povedať, že si moja kamarátka a že nechcem, aby si sa trápila. Vieš?" vypravil ze sebe konečně. Dívala se mu do očí a kývla hlavou. Pak si z krabičky vytáhla další cigaretu a zapalovač. Zapálila si a dala si kolena pod bradu. Začala jí být zima.
"Pôjdeme domov, nie?" navrhl, když si všiml, že se otřásla. Nabídl by jí mikinu, nebo bundu, ale vyšel z domu bez toho, jen v tílku a teplácích, protože ji chtěl najít a říct jí vlastně něco naprosto jiného, než jí tu teď řekl, jenže na to neměl dost odvahy. Navíc věděl, že ona odjakživa toužila po Igorovi, po jeho nejlepším kamarádovi. Tolik mu to záviděl a tolik trpěl, když se nemohl nikomu svěřit se svými pocity, jelikož věděl, že Igor měl pro Rebeku také slabost.
"Jo, to by šlo." pokývala hlavou a zvedla se z lavičky. Zamotala se jí hlava a trochu zavrávorala. Ale i teď, jako ostatně vždy, tu byl Roman, který ji zachytil. Ona ale cítila, že to mezi nimi není v pořádku, že je napnutá atmosféra, což nechápala, nechápala co se děje, nechápala nic, jen vlastně to, že pokud nezačne normálně jíst, tak to s ní nebude dobré. Jenomže co ji mělo přinutit k tomu, aby začala normálně jíst? Existuje v tomto světě ještě něco, co by ji zachránilo? Nebo je už vše marné, tak marné jako házet kamínky do vody a doufat, že se probudí příšera Loch Ness? Postavila se na nohy a usmála se na něj, byl to spíš mdlý úsměv, než úsměv, ale jemu i to bylo milé. Dala ruce do kapes a vydala se z kopce dolu.
Když došli domů, uvařil jí horké kakao, zatímco ona seděla zchoulená na gauči, pořád jí byla zima. Byla unavená, ale i přes to v noci nemohla usnout. V dlaních držela teplý hrneček s kakaem a dívala se před sebe někam pryč, někam daleko za hrající televizor, který v domě běžel spíš jako kulisa, než za účelem pozorování toho, co se na obrazovce odehrávalo. Zavřela oči. Za zavřenými víčky jí vyvstal obraz jejího štěstí, vzpomínala na dobu, kdy se s Igorem vodili za ruce a nic mezi nimi nebylo, byli to jen dva pobláznění lidé, kteří měli slabost jeden pro druhého, ale okolnosti jim neodovolovaly být spolu. Být spolu jako pár. Usmála se a otevřela oči. Chtěla se s ním znovu vidět. Teď už jim přeci nic nebrání, mohou být spolu jak jen budou chtít. Zaposlouchala se do písničky, která zrovna hrála v televizi a plánovala, jak ho překvapí u něho doma.
Roman ji ceou dobu rentgenoval pohledem. Měl ve tváři ustaraný výraz a strach. Věděl, že jednoho dne to přijde, že odejde za někým jiným, ale nechtěl, aby se to stalo teď. Věděl, nebo spíš tušil, že sní o Igorovi a že za ním půjde, však jí to před pár dny navrhoval. Na jednu stranu si přál, aby byla Rebeka šťastná, ale na tu druhou stranu nechtěl, aby se viděla s Igorem, protože věděl, že o ni přijde, že ji bude vídat minimálně. V hlavě měl zmatek a zároveň všechno bylo tak, jak mělo.

Usnula a nic se jí nezdálo. Byla až příliš vyčerpaná a přála si být šťastná. Když se probudila uslyšela hlasy a z kuchyně se linula vůně čerstvé pizzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tris Tris | 30. května 2014 v 22:33 | Reagovat

Dokonalé, a ty pocity...mmmm, já se v nich přímo rochním^^ Ty víš, co tak moc zbožňuji, že? :P Jen tak dál!:)

2 Emm Emm | Web | 31. května 2014 v 17:55 | Reagovat

V první řadě chci říct, že je to moc krásně napsané! Přesně si dokážu představit, jak se oba dva cítí, takže za to palec nahoru! Fakt krása. :)
No a za druhé.. Páni, chudák Roman.. Zamiloval se do ní a přitom ona miluje Igora. A navíc ta bulimie.. Ach jo. :(

Je to opravdu napínavé, tak se moc těším na další díl, který snad bude co nevidět. :)) A jsem zvědavá, jak to bude pokračovat! ;)

3 Peťula Peťula | Web | 31. května 2014 v 20:13 | Reagovat

Moc pěkné! Už se těším na další! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama