Bylo to zvláštní děvče.

27. března 2014 v 23:16
Slibuji, že do konce týdne tu bude další díl Saviour :) a teď je tu ona jednorázovka.



Byl pozdní večer, dvacátého druhého prosince, a obchodní centra praskala ve švech, každý něco sháněl na poslední chvíli. A mezi těmi všemi spěchajícími lidmi stála dívka. Byla střední postavy, měla světle modré, až spíš tyrkysové, vlasy a hnědé oči. Stála uprostřed toho všeho šílenství a jen sledovala, jak jsou ti lidé bez duše. Domýšlela si, co ten, či onen člověk dělá, když přijde domů. A právě tento muž, ano ten, ten s těmi černými vlasy, ten doma předstírá, jak je šťastný a když není v noci doma, předstírá, že musí být dlouho v práci, že něco musí nutně dodělat, a přitom je vlastně celou noc se svým milencem. Ale co to? Vždyť má manželku. Tak přiznejme si, kolik homosexuálů si najde ženu jen pro to, aby maskovali svou orientaci.
Na chvilku se zamyslela. Proč to vlastně dělá? Proč se chodí najíst do obchodních center, když má pauzu a pak, místo toho, aby snědla celý oběd, za který několikrát zaplatí až nekřesťanské peníze, pak sleduje návštěvníky centra a přemýšlí nad jejich životy, nad jejich prázdnými životy, ve kterých se vlastně jen ženou za penězi a kariérou, to je teď přeci v módě.
A proč tu byla dnes večer? Vždyť nenakupovala dárky, jen sledovala lidi. Třeba tu byla proto, že hledala toho muže ze včerejšího dne, nebo hledala ztraceného pejska, kterého by mohla vzít a hledat s ním jeho majitele, udělala by tak dobrý skutek, a nebo si myslela, že dnešním večerem se má všechno změnit, někoho pozná, někdo jí něco nabídne, či někoho, nebo něco ztratí. Otočila se směrem k východu z centra, začínala ji u toho už bolet hlava. Vlastně, když se tak trochu zamyslela, poslední dobou ji bolela hlava skoro pořád, skoro pořád ji něco štvalo, ale vždy si našla čas na to, aby mohla dělat divné věci, jen špatné nálady stále přibývalo a té dobré naopak ubávalo. Stejně tak to bylo s depresemi.
Vyšla ven z centra a nadechla se čerstvého pražského vzduchu. Napadlo ji, zda dnes opět potká toho muže ze včerejšího dne a taky vlastně i z minulého týdne a měsíce. Rozuměli si a on jí pomáhal. Také byl podobný Kurtu Cobainovi. Měl špinavě blond vlasy a k tomu modré oči a nos trochu jako knoflík a také poslouchal podobný styl hudby jako ona, vzpomněla si, že všechny konverzace, které vedly byly převážně o hudbě, hudba je spojovala a ona zbožňovala, když jí hrál na kytaru. Také přemýšlela nad tím, proč se nesetkávají víc, když bydlí jen pár domů od sebe. Zapálila si cigaretu a vyšla směrem k domovu. Měla menší byt, vlastně garsonku, ve které nebyl skoro žádný nábytek, jen kuchyňská linka se sporákem a dřezem na nádobí a pod ní skříňka s pár talíři, příbory, hrnci a věcmi potřebnými pro domácnost, dále tam měla šatní skříň, která sloužila jako sklad všech papírů, jelikož oblečení měla věčně poházené všude kolem a pak tam měla stůl a židle, velkou knihovnu, ve které bylo však stále dost místa a v úplně poslední řadě byla na zemi pod oknem matrace obklopená polštáři.
Než došla k domu, vykouřila další dvě cigarety. Procházela se pomalým krokem po městě a všechno dění kolem jí bylo jedno, přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, kdyby byla někdo jiný, někde jinde, v nějaké jiné situaci. Tyto myšlenkové pochody měla často. Nijak jí to nevadilo, to jen její okolí ji pokládalo za blázna. Nebyla blázen, byla vlastně jen nedoceněnou literární umělkyní. A žádný umělec není podle společnosti normální. Proč by také byl, když dokáže něco, co by dokázal každý, který se narodil třeba jen s kapičkou talentu a samozřejmě také pokud by chtěl.

Sedla si do otevřeného okna a hleděla do zimní prosněžené noci. V ruce držela hořící cigaretu a cigaretový kouř vanul zpět do místnosti, místo toho, aby se jal prozkoumat velkoměsto. Všude byla vánoční výzdoba, jelikož se blížil Štědrý den. Všichni byli ponořeni do vánoční nálady, jen ona ne. Seděla na okně a pozorovala ulice a domy, ve kterých už dávno všichni spali, jen aby ne, vždyť byly pomalu tři hodiny nového dne. A v hlavě jí probíhaly různé myšlenky. Mezi nimi i titulky zítřejších novin. Zabila se den před Vánoci. Pak skočila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Emm Emm | Web | 28. března 2014 v 20:09 | Reagovat

Páni. Páni! Jako vůbec nevím, co na to říct, protože mi úplně došla slova... Úplně luxusně napsaná povídka, u které mě ten konec fakt dostal. Čekala jsem cokoliv, ale jakmile jsem si přečetla ten titulek a to, že skočila, to mě opravdu dostalo.
A má to svoje kouzlo, který ale teď přesně neumím pojmenovat. Docela zamýšlenící, takže už se těším na další. :) A na Saviour se těším moc. ;)

2 Peťula Peťula | Web | 28. března 2014 v 20:16 | Reagovat

Skvělé! :) Ostatně jako vždy.. Moc se těším, co dalšího pro nás připravíš! :D

3 Emm Emm | Web | 1. dubna 2014 v 10:52 | Reagovat

Hlídám tu další díl  Saviour, tak jsem si to přečetla ještě jednou a normálně fakt super! ;) Honem něco dalšího. :D :))

4 Tris Tris | 17. května 2014 v 23:47 | Reagovat

Nakonci mě zamrazilo. Bod pro tebe. A taky si poslední dobou libuji v těchhle depresivních "úvahách"... Takže další bod. A třetí za zpracování - dokázalas mě vtáhnout do děje a jejích pocitů, té zvláštní, osamělé dívky, tolik odlišné od ostatních) Perfektní práce:) :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama