Saviour || 3. kapitola

6. listopadu 2013 v 21:47 | wolfie
nejsem velký řečník, takže řeknu jen to, že je tu další díl.


Nevěděl jak začít a tak uhnul pohledem. Potřeboval si s ní promluvit o tom, o co ho poprosil Igor a také potřeboval, aby mu řekla o Martinovi, protože v tomhle ohledu byl lehce zmatený. Nechápal, co se mu dnes ráno odehrálo před očima.
"Vieš, Igor so mnou chcel ísť, lebo si tebou vraj o niečom potrebuje pohovárať, ale nemohol, lebo mal nejakú prácu, tak mi povedal, že aby som ti toto ja zase povedal." řekl a sledoval její reakci.
Byla mírně zaskočená. O čem by si s ní chtěl Igor promluvit, vždyť nikdy neměli žádné neshody mezi sebou. "A nevíš, o čem se mnou chtěl mluvit?" zeptala se s nadějí v hlase.
"Neviem. Povedal mi len, že ti mám vzkázať, že mu chýbaš." odpověděl a zadíval se do dálky za ni.
V jejím obličeji se na chvilku objevil výraz nechápavosti, který se hned změnil ve výraz nadšení. "Jo. Takže mi tím vlastně chceš naznačit, že na Slovensko za vámi musím tak jako tak..?" hádala.
Přikývl na souhlas a přemýšlel, jestli se jí má ptát na Martina, přeci jen viděl, jak těžce nesla jeho zjevení se u snídaně. Rozhodl se, že toto téma bude asi lepší neotvírat.
Na Slovensku už byli druhý den. Od toho rána, kdy vyrušil mírumilovné snídání, o sobě Martin nedal vědět. Bylo to pro Rebeku jedině dobře, s Romanem se dokázala odreagovat a přestat na něho myslet. Před Romanem se snažila i víc jíst, jenže většinou pak stejně obsah jejího žaludku skončil v záchodové míse. Roman nic nepostřehl, nevypadalo ani že by si všiml, že je extrémně hubená. Začínala být už trochu vyhublá.
Toho rána se šla projít. Na to, že už bylo chladno, měla na sobě jen tepláky, tílko a lehkou koženou černou bundičku. Všechny domy a zahrady domů zahalovala mlha. Rebeka kráčela ulicí s kapucí na hlavě, rukama v kapsách a nedávala ani tak pozor kam jde, jako že spíš pozorovala zem pod nohama. Když došla až k malému parčíku vyšla na kopec, kde se posadila na lavičku, která stála pod starou vrbou. Chodívala sem vždycky, když v noci nespala, nebo když potřebovala být sama. Z kapsy vytáhla krabičku cigaret a zapalovač. Zapálila si. Seděla na lavičce a přemýšlela. Přemýšlela nad tím, co se stalo za celý minulý rok. Bylo toho tolik. Ani jednou během toho roku však nebyla tady, ani jednou během toho roku se neviděla s Igorem, ani s Patrikem. Otřásla se zimou. Přitáhla si bundičku blíž k tělu a objala si kolena. Potáhla z cigarety a v tom jí v mysli vyvstanul obraz toho, jak tu seděla naposledy. Taky vlastně utekla. Jen tehdy to bylo proto, že se s Romanem pohádali a ne proto, že byla slabá a ztracená a cítila se tak sama. Tak prázná. Bez života. Potáhla znovu. Znovu se cítila, jako když s každým vydechnutím kouře vyfukuje i část problémů.
Postavila se, sundala si boty a došlápla do studené, měkké trávy. Postavila se na špičky a roztancovala se. Dříve tančila balet. Teď vnímala každičký poryv větru a pohybovala se v rytmu labutího jezera. Když skončila, celá udýchaná se posadila zpět na lavičku. Nezvládala to, už nebyla v kondici.

"Rebeka?" ozval se za ní povědomý hlas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tris Tris | 6. listopadu 2013 v 22:13 | Reagovat

Ne, naopak. Je to nádherné, plné pocitů..přesně tak, jak to miluji) Dokonalé zlatko, věděla jsem to! :-* A teď mě prosím nenapínej, jsem zvědavá, kdo to za ní přišel.. Že by Igor? :-D :)

2 Peťula Peťula | Web | 7. listopadu 2013 v 7:54 | Reagovat

Super díl! :) A předpokládám, že za ní přišel Igor, ne? Nenapínej! :D

3 Emm Emm | Web | 22. března 2014 v 0:34 | Reagovat

Teda, takhle nás napínat! :D Až přibude díl, tak mi prosím dej vědět, abych o to nepřišla. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama